O věčnosti

Tento sloupek se již zabýval lecčíms, od sportovní hantýrky přes reklamní výmysly až po mluvu politiků; věčností zatím ne. Věčnost je seriozní záležitost, ze které si neradno dělat šoufky jako z tiskových mluvčích (už proto, že i peklo je podle všeho věčné).

Existuje mnoho způsobů, jak s takovou důležitou věcí vyjít. S obzvlášť pikantní koncepcí věčnosti přišli českoslovenští komunisti. Jejich ústředním heslem bylo „se Sovětským svazem na věčné časy“, zatímco sovětské tanky zde měly být pouze „dočasně“, přičemž se mlčky předpokládalo, že obojí bude trvat stejně dlouho. (To se nakonec – na rozdíl od jiných bolševických představ – potvrdilo, přestože to na první pohled vypadá jako mimořádně náročný dialektický požadavek.) Věčnost v tomto pojetí dostala trochu lidově demokratický charakter: třiadvacet let sice není věčnost úplně doslova, ale jako nekonečně dlouhá doba to alespoň působilo.

Kromě toho se věčnosti dostalo například i topografického vyjádření, například v heslu, že „Lenin je v Ječný“, ale to není podstatné.

Klíčové slovo srovnání tehdejší mimo reality s dneškem je „mlčky“. Současní koumáci mají k faktům podobně konstruktivní vztah jako bolševik, jen schází ta mlčenlivost. Jak jinak si lze vysvětlit nápis na obří ceduli v pražské prodejně dm, oznamující, že tam je „nyní 500 výrobků zlevněných natrvalo! A to minimálně na čtyři měsíce“.

Možná v drogeriích platí zákony trochu jinak, než jsme si dosud mysleli. Jestliže minimální délka trvání tamní věčnosti jsou čtyři měsíce (možná i méně, ale to se z cedule nedočteme), je tedy možné například vyjádřit dmrok jako 3. Není to dvakrát praktické, ale inspirující jistě ano.