Čtivo
11.09.2006 00:00
Už delší dobu a stále pozorněji čtu články Vladimíra Dubského v Lidových novinách a Ivana Matějky s Romanem Lipčíkem v magazínu Hospodářských novin. Jde totiž o jediné publicisty, kteří u nás recenzují (či o nich přinejmenším poučeně referují) knihy, které spadají do poněkud pejorativně vymezené kategorie čtivo. Konkrétně jde o thrillery, horory, sci-fia další literaturu, jejíž první ambicí je zaujmout a pobavit.
Zatímco hudební publicisté hledají významná poselství a autorskou originalitu v popových deskách a filmoví v akčních filmech, literární kritika v českých médiích končí u Michala Viewegha; Fredericka Forsytha, Stephena Kinga nebo Václava Vondrušky jako by se už štítila. Když už se o jejich knihách na stránkách kulturních rubrik něco objeví, obvykle to pochází z pera jejich kolegy ze zahraniční rubriky. Ba i literární časopisy, které mají prostoru více, se čtivu věnují jen velmi zřídka, pokud vůbec. Přitom americké nebo německé noviny se umění i čtivu věnují stejně poctivě. Českou hráz občas protrhne jen diktát trhu: Joanne K. Rowlingová nebo Dan Brown už mají své místo jisté.
Jistě: vychází zde tolik knih, v nichž se autoři upřímně (tu lépe, tu hůře) snaží nějak vyrovnat se současným světem a svým místem v něm, že věnovat se plytké zábavě se zdá ztrátou času a místa na stránkách. A bariéra existuje i z druhé strany: zmínění publicisté se pro změnu ostýchají před autory oné takzvané velké literatury a začtou se nanejvýš do Umberta Eca, na němž se s literárními "specialisty" shodnou. Jako by Thomas Bernhard, Ian McEwan nebo Jáchym Topol už zaváněli literátštinou, na níž si tříbí styl skupinka znalců, kdežto "normální lidi" čtou srozumitelnější věci.
Posiluje to dojem čtenářů dvou táborů. Tedy: když kniha sklouzne do kategorie umění, nedá se číst. A naopak: když do kategorie čtivo, nemá se číst. Přitom v obou oblastech existují špičky a (pod)průměr a má smysl na to upozorňovat. A pokoušet se přimět zarytého čtenáře fantasy, aby nakoukl třeba do Jorge Luise Borgese, hrdý intelektuál zase při četbě Jamese Ellroye může zjistit, že i detektivka může po straně vystihnout a komentovat povahu společnosti. Chce to jen častěji obojí prolínat: abychom si od Vladimíra Dubského přečetli o Michalu Ajvazovi a od Josefa Chuchmy o Johnu Grishamovi.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.