Národní Bouzov

Soud v Olomouci minulý týden rozhodl, že hrad Bouzov zůstane českému státu. Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě vydán nebude, protože je to ve skutečnosti řád německých rytířů, který však v Československu v padesátých letech zanikl (proč asi?), jak to zdůvodnila soudkyně Šimková.

Nejzajímavější na tom dlouholetém sporu je, jakou roli v něm asi hraje slovo „německý“ a vzpomínka na filmy, v nichž řád bojoval se Slovany. Bylo by asi dobré připomenout, že role Bouzova v dobývání východních Prus ve 13. století je zcela zanedbatelná, ba nulová, neboť řád se hradu chopil až v roce 1696, kdy ho zchátralý koupil. Řádoví rytíři tehdy už jevili spíše než o násilné podmaňování pohanů zájem o charitu a školství, jejich heslem bylo „Pomáhat a léčit“, proslulé byly zvláště řádem spravované chudinské špitály zřizované při každé jejich faře.

A bylo by asi také dobré připomenout, že zdaleka ne vše „německé“ znamená také protičeské. Vždyť hostem velmistra byl na hradě v roce 1929 sám prezident Masaryk - a ten by snad k nějakým klerofašistům nepřijel. Na hrad v té době přicházeli turisté a školní výpravy, byl běžně přístupný. V tehdejším průvodci se doporučuje dojet lokálkou do Mladče, navštívit krápníkové jeskyně a „pak po turistické červenobílé cestě lesem a lučinami až do Búzova. Méně zdatným chodcům je k dispozici automobil z Litovle a pro hromadné výpravy autobus Sedláčkův až na hrad“. Za osobu se platilo „ve prospěch chudinského fondu 4 Kč, školní dítky za vedení učitelů 2 Kč“.

Náš Bouzov je zvláštní případ ještě v jiném ohledu. Je to, s prominutím, kýč mimořádných parametrů a kvalit. Kýč velkolepý, nádherný - a zcela nenárodní. Na místě starého hradu ho nechal v letech 1896-1910 postavit arcivévoda Evžen Habsburský, tehdejší velmistr řádu, pro účely jakéhosi řádového muzea, klenotnice, školicího centra, místa ceremonií. Mnichovský profesor architektury Georg Hauberisser ho nakreslil v podobě ideální představy o středověkém hradu, takže vznikla romantická maketa, provedená s dokonalostí, mimořádným vkusem a mistrným fortelem. Ale „českého“ tu nenajdeme opět skoro nic. Historik architektury Zdeněk Gardavský napsal před padesáti lety, že jako vzory Bouzovu sloužily německé hrady Wartburg, Steinsberg, Besigheim či Herdenberg. „Věžní zakončení“ je podle Gardavského „zpupné, tvrdé a cizí malebné měkkosti českých věží... Snaha uplatnit německé vzory a německou práci šla tak daleko, že v plánech bylo přímo předpisováno provedení německými firmami.“ Naštěstí německé firmy odvedly slušnou práci.

Dodejme ještě, že řád německých rytířů zrušili a hrad poprvé zabavili nacisté, kteří ho „předali“ Společnosti pro zachování německé kultury, jakémusi jejich památkovému ústavu - tedy zestátnili jej...