Slovenští biskupové sejmuli Dzurindu
13.02.2006 00:00
Rozpad Československa by se těžko uskutečnil, nebýt pozoruhodného postoje vedení slovenské katolické církve. V roce 1992 chtělo totiž samostatný stát jenom osmnáct procent Slováků; bylo tudíž jasné, že referendum by skončilo pro nacionalisty krachem.
Když tedy politický drtič Vladimír Mečiar vyhrál klíčové volby, nemohl se opřít o lidovou podporu. Našel ale nečekaného a silného ideového spojence: slovenské biskupy. Ti měli totiž po pádu komunismu obavu, že ze západní Evropy se směrem na východ začne valit „liberalismus“. V jejich terminologii to byla morální uvolněnost, pornografie, podemílání tradičních institucí či kontroverzní zákony týkající se potratů nebo homosexuálů. Vytvořili si tedy představu, že rozdělením federace se zlověstný parní válec zastaví na řece Moravě.
Dnes je možné pouze spekulovat, co by bylo, kdyby... Zásadní odpor slovenských biskupů vůči rozdělení federace by však zmanipulované vytvoření samostatného Slovenska nesmírně ztížil, ne-li znemožnil. Jisté je, že ideová východiska vedení katolické církve sdíleli šéfové křesťanských demokratů (KDH), především někdejší předseda strany a později premiér Ján Čarnogurský. Právě on se v dobách federace proslavil odmítáním onoho liberalismu a zbožným přáním, aby mělo Slovensko v EU vlastní „židličku a hvězdičku“.
Toto pozadí je důležité pro pochopení současné vládní krize v Bratislavě. Premiér Mikuláš Dzurinda vyšel politicky z Křesťanskodemokratického hnutí (KDH). Doufal, že stará garda odejde a on (s pozdějším ministrem vnitra Šimkem) začne určovat stranický směr. Shoda okolností mu ale nabídla jinou hvězdnou příležitost. V roce 1998 se všichni demokraté s tichou podporou biskupů spojili proti Mečiarovi, a právě Dzurinda se stal formální hlavou této koalice. Po vítězných volbách se mělo všechno vrátit do starých kolejí, on ale místo toho založil další stranu s názvem „křesťanská“ (Slovenská demokratická a křesťanská unie) a smetanu tímto tahem slízl sám.
Nyní se dostal do konfliktu s rodným KDH, jež trvalo na smlouvě s Vatikánem. Podle ní by měli věřící lékaři právo odmítnout interrupci a věřící prodavačky právo neprodávat v neděli. Ať už měl Dzurinda jakékoli důvody, nakonec to odmítl a jeho menšinová vláda dokonala svůj rozpad. Předčasné volby budou sice jenom o čtvrt roku dříve, objevuje se ale názor, že i to Dzurindově partaji pomůže k lepšímu výsledku. Jisté je ale jedno: biskupy tentokrát na své straně mít nebude.
A jak je to s parním válcem liberalizace? Valí se Slovenskem stejně, jen zařadil o stupeň nižší rychlost.
Autor: Daniel Raus
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.