Pokusy s geometrií
03.04.2006 00:00
Kvalitní drobná architektura vzniká i na pozemcích, které stavebnímu ruchu příliš nepřejí. Moderní rodinný dům v Míkovicích nad Olšavou vyrostl například na svažité parcele orientované severním směrem. K tomu navíc u velmi frekventované silnice a v zástavbě, jež váhavě balancuje mezi zemědělskými usedlostmi a předválečnými vilkami. Nelehký oříšek pro čtyřčlennou rodinu rozlouskl brněnský architektonický ateliér New Work.
Manželé Milan a Ivana Šáchovi se na ateliér architekta Svatopluka Sládečka původně obrátili s prostým přáním - navrhnout rodinný dům, jehož cena by se pohybovala okolo jednoho a půl milionu korun. Druhým požadavkem bylo vytvořit hlavní obytný prostor na úrovni okolního terénu s možností výstupu ven. „S výsledkem jsme zcela spokojeni,“ říká Milan Šácha po několika letech bydlení v novém domově.
Ačkoli dali majitelé architektovi volnou ruku a nebránili se modernímu výrazu, jejich cesta k novému domovu nebyla nejkratší. Původní představou investorů byl větší byt postavený na zahradě s nízkými náklady. „Zkrátka bydlení pro rodinu intelektuálů, jejichž provoz je závislý na blízkém městě. Návrh, který jsme považovali za moderně střižený, nebyl zpočátku přesvědčivý. Několikrát jsme jej přepracovali a v jednu chvíli vypadal dokonce jako funkcionalistický kostel. Po dalším přepracování z objektu vykoukla figurka vzdáleně připomínající polní zvířátko a to by snad u cesty ve vsi mezi poli mohlo mít své místo,“ osvětluje brněnský architekt.
Polemika s okolím
Limity návrhu podle Svatopluka Sládečka stanovil zejména ostře svažitý pozemek umístěný pod silnicí: „Tehdy to byla silnice první třídy, dnes už je to jen místní komunikace. Nepříznivý byl také pětačtyřicetistupňový sklon svahu k severu, zvlášť z hlediska oslunění obytných místností.“ Výsledek se okolním domům vůbec nepodobá, spíše s nimi živě polemizuje. Na jeho odlišnosti má podíl i to, že je objemem výrazně menší než okolní stavby. „Díky vertikálnímu rozvrstvení do tří podlaží ale netvoří mezeru v souvislé zástavbě. Nepůsobí jako vylomený zub,“ vysvětluje architekt.
Přesto nebyla reakce okolí právě vstřícná. „Reagovali výrazně negativně, předpokládám. Věc se nicméně má tak, že si tento problém okolí řeší samo, bez naší účasti, což nám vyhovuje. Ostatně, naprostá absence jakékoli skutečně tradiční vesnické architektury v okolí nezavdávala příčinu k tomu, zpochybňovat zasazení domu do této zástavby,“ dodává majitel.
Hlavní vstup do atypického třípodlažního domu se nachází mezi společenskou a klidovou částí. Zádveří je řešeno prakticky a kromě šatny je v jeho blízkosti situováno i WC. Do prvního patra v úrovni terénu lze vystoupat po jednoduchém schodišti. Zde se obyvatelům nabízí kuchyně s jídelnou a hlavní obytný prostor s výstupem ven. Klidová zóna je důsledně oddělena. Své místo našla ve druhém podlaží a skládá se ze dvou dětských pokojů a ložnice. Na mezipodestě mezi druhým a třetím patrem je koupelna a samostatné WC. Poslední patro domu je vyhrazeno pro pracovnu a terasu.
Protože klienti trvali na tom, že dům musí být zděný, byly při jeho stavbě použity plynosilikátové tvárnice, které mají výhodný poměr tloušťky zdiva vůči jeho izolačním vlastnostem. Dalším faktorem při výběru materiálů bylo to, aby jejich kvalita umožnila dlouhodobý provoz s minimálními nároky na údržbu domu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.